home | články | forum | služby | odkazy | kontakt

Linux




projekt
historie
licence
distribuce
souborový systém
uživatelské účty
grafická prostředí
výběr distribuce
instalace
programy
sdílení souborů
wine
závěr

příkazy

Instalace


Instalační DVD ,jehož obraz se dá zdarma stáhnout z internetu, je bootovatelné. Tudíž stačí zavést systém z DVD a instalace může začít (je třeba v BIOSu nastavit, aby váš počítač bootoval z DVD mechaniky). Po zavedení systému z DVD se vás instalátor v textovém režimu zeptá, zda-li chcete systém nainstalovat (nebo třeba opravit apod.). Stačí stisknout klávesu Enter a po chvíli se vám spustí grafické prostředí instalátoru. Zde si vybereme jazyk (čeština), rozložení klávesnice, ... Nezkušeného uživatele nejspíš zaskočí otázka na rozdělení disku. Buď si může nechat systém rozdělit automaticky, nebo ručně. Já jsem zvolil raději ruční rozdělení – 70 GB velký disk jsem rozdělil na: swap (místo kam, si systém ukládá dočasné soubory) – 1000MB (mělo by být dvojnásobek paměti RAM), k adresáři „/“ jsem připojil další oddíl (39 GB) a k /home zbývajících 30 GB.
Můj pevný disk tedy vypadá asi takto:

39 GB /
30 GB /home
1 GB swap
Oddíly „/“ a „/home“ používají standardní linuxové rozhraní Ext3.

Disk si samozřejmě může každý rozdělit dle své libosti a dle svých potřeb. Je ale vhodné, aby místo, kam si bude uživatel ukládat své soubory mělo svůj vlastní diskový oddíl. Dále se nás instalační program Anaconda zeptá na instalaci různých programů. Buď si můžeme vybrat z několika přednastavených profilů, nebo si vybereme software vlastní. Já jsem opět zvolil ruční nastavení software pro nainstalování. Pro začátečníky raději doporučuji jednu z nabízených možností pro instalaci (ne server). Následuje samotná instalace systému, při které si můžeme uvařit třeba čaj... Trvá zhruba kolem dvaceti minut. Po instalaci nás požádá instalační program o vyjmutí DVD z mechaniky. Po restartu systému přijde první nastartování zbrusu nové Fedory core ve verzi 5. Nastavíme si rozlišení monitoru a také uživatelský účet, to je velmi důležité (viz víše). Podle mého názoru, je instalace operačního systému Fedora core mnohem jednodušší a pochopitelnější, než instalace systému Windows od firmy Microsoft. Z většiny totiž probíhá v grafickém rozhraní a v mateřském jazyce, který se nastaví v jednom z prvních kroků.

Přihlášení do systému
Po zvládnuté instalaci a počáteční konfiguraci systému nás přivítá tato přihlašovací obrazovka:

Obr. 4 přihlašovací obrazovka, Fedora core 5

Zde zadáme své uživatelské jméno a heslo (to jsme nastavili při prvním startu systému). Jako implictní grafické prostředí je nastaveno Gnome. Pokud někomu nevyhovuje, je na výběr ještě KDE v aktuální verzi. Jednotlivé okenní manažery se dají přepínat v položce „sezení“. Já jsem zvolil Gnome, nicméně, na minulé verzi Fedora core 4 jsem používal KDE a fungovalo bez problémů. Pokud si nenastavíme automatické přihlašování do systému, bude nás tato obrazovka provázet každý den (pokud si ji nezměníte za jinou). Po přihlášení do systému se už můžeme naplno vrhnout na náš nový operační systém. Nejdříve se podíváme na počáteční konfiguraci systému, v levém horním rohu se nachází nabídka „Aplikace“ a v ní „Příslušenství“. Zde spustíme „Terminál“ (nelekejte se, je to mnohem jednodušší než přes grafické rozhraní“). Příkazem „yum“ (program obsluhující databázi programů) se dá z internetu stáhnout spoustu užitečného software. Tedy pokud jste si vše, co potřebujete, nenainstalovali již při samotné instalaci systému. Na svém počítači mám připojení k internetu přes router, takže s konfigurací připojení do sítě nebyl vůbec žádný problém (Fedora vše nastavila sama). Jinak se dá internetové připojení nastavit ručně, například přes program Kppp (umí jak klasický modem, tak i Adsl).

Počáteční konfigurace
Pokud jsme si nastavili internetové připojení, tak se podíváme na počáteční konfiguraci systému. Tento návod samozřejmě není univerzalní, protože každý uživatel upřednostňuje něco jiného. Jak jsem již několikrát zmínil, budeme konfigurovat systém Fedora core 5.

Spustíme si terminál a přihlásíme se jako uživatel root (příkaz: „su-“ a heslo).

Přidání dalších repositorů (serverů se softwarem)
rpm -ivh http://rpm.livna.org/livna-release-5.rpm
Přidá do seznamu serverů se softwarem server livna.org.
Obr. 5 Terminál

Fstab
Pokud máte ve vašem počítači i jiný pevný disk, který není naformátovaný pro Linux (ale třeba pro Windows) a přesto ho chcete používat, tak jsou v zásadě dvě možnosti. Buď si pevný disk nainstalujete přes nějaké grafické prostředí, nebo pomocí souboru /etc/fstab přihlásíme se opět v terminálu jako root: su -
Pokud máme pevný disk, který chceme připojit, zapojený jako první (přes paralelní rozhraní to bude: /dev/hda1 přes sata /dev/sda1). První písmeno tedy znamená, jakým rozhraním je disk připojen k počítači, třetí označuje číslo disku (první, druhý...) a číslo označuje o který diskový oddíl se jedná. Výpis všech disků, jednotek a dalšího HW nalezeneme v adresáři /dev. Pokud chceme vypsat v terminálu na obrazovku výpis adresáře /dev (nebo jakéhokoli jiného), použijeme příkaz „ls“. Takže příkaz může vypadat takto:

ls /dev

admmidi fd0u1722 lp0 ram2 tty0 tty38 urandom
adsp fd0u1743 MAKEDEV ram3 tty1 tty39 usb
agpgart fd0u1760 mapper ram4 tty10 tty4 vbi
amidi fd0u1840 md0 ram5 tty11 tty40 vbi0
audio fd0u1920 mem ram6 tty12 tty41 vcs
audio1 fd0u360 midi ram7 tty13 tty42 vcsa
bus fd0u720 mixer ram8 tty14 tty43 vcsa1
cdrom fd0u800 mixer1 ram9 tty15 tty44 vcsa2
cdrom-hdc fd0u820 net random tty16 tty45 vcsa3
cdrw fd0u830 null root tty17 tty46 vcsa4
cdrw-hdc floppy-fd0 nvram rtc tty18 tty47 vcsa5
cdwriter full parport0 sda tty19 tty48 vcsa6
cdwriter-hdc gpmctl parport1 sda1 tty2 tty49 vcsa7
console hda parport2 sda2 tty20 tty5 vcsa8
core hda1 parport3 sda3 tty21 tty50 vcs1
disk hdb par0 sda4 tty22 tty51 vcs2
dmmidi hdb1 port sda5 tty23 tty52 vcs3
dri hdc ppp sequencer tty24 tty53 vcs4
dsp hpet ptmx sequencer2 tty25 tty54 vcs5
dsp1 initctl pts sg0 tty26 tty55 vcs6
dvd input radio shm tty27 tty56 vcs7
dvd-hdc js0 radio0 snapshot tty28 tty57 vcs8
dvdrw kmsg ram snd tty29 tty58 video
dvdrw-hdc log ramdisk stderr tty3 tty59 video0
dvdwriter loop0 ram0 stdin tty30 tty6 X0R
dvdwriter-hdc loop1 ram1 stdout tty31 tty60 zero
fd loop2 ram10 systty tty32 tty61
fd0 loop3 ram11 tty tty33 tty62
fd0u1040 loop4 ram12 ttyS0 tty34 tty63
fd0u1120 loop5 ram13 ttyS1 tty35 tty7
fd0u1440 loop6 ram14 ttyS2 tty36 tty8
fd0u1680 loop7 ram15 ttyS3 tty37 tty9

Na výpisu vidíme zařízení která jsou připojena k počítači. Pokud tedy chceme připojit k systému disk, který nemá linuxové formátování, stačí editovat soubor /etc/fstab.

su -
emacs /etc/fstab
Spustí editor Emacs ve kterém budeme editovat soubor /etc/fstab.
Pozn.: Pokud chceme připojit disk který je naformátován na ntfs, musíme si nejprve nainstalovat ntfs driver (yum -y install kmod-ntfs).


LABEL=/1 / ext3 defaults 1 1
devpts /dev/pts devpts gid=5,mode=620 0 0
tmpfs /dev/shm tmpfs defaults 0 0
LABEL=/home /home ext3 defaults 1 2
proc /proc proc defaults 0 0
sysfs /sys sysfs defaults 0 0
/dev/hda1 /mnt/windows ntfs defaults 0 0
/dev/hdb1 /mnt/data vfat users,rw 0 0
/dev/sda4 /mnt/data2 ntfs users,rw 0 0
LABEL=SWAP-sda5 swap swap defaults 0 0


Toto je soubor /etc/fstab na mém počítači.

Pokud chceme připojit nový disk, přidáme do souboru fstab nový řádek. Nejdříve si vytovříme pomocí příkazu mkdir adresář, kde se nový disk připojí.
Např.: mkdir /mnt/windows (vytvoří v /mnt adresář windows)
Nyní budeme přidáme do fstab řádek:
/dev/hda1 /mnt/windows ntfs defaults 0 0
To znamená, že k adresáři /mnt/windows připojíme disk hda1 který je naformátován na ntfs a používá standardní práva (defaults). Chceme-li se dostat na disk, bez předcházejícího restartu, stačí použít příkaz: mount /mnt/windows pokud systém nevypíše chybové hlášení, úspěšně jsme připojili pevný disk. Nyní s ním můžeme pracovat jako se standardním adresářem (akorát na ntfs má práva pouze root – to kvůli politice firmy Microsoft). Tímto způsobem můžeme připojit jakékoliv datové zařízení, například cd mechaniky, pevné disky, usb flash paměti, disketové mechaniky, ...
Pro odpojení disku slouží příkaz „umount“.

Poznámka: Pokud si nevíte rady s nějakým shellovým prográmkem, použijte příkaz „man“. Jedná se o elektronické manuály k programům. Syntax je jednoduchý, stačí napsat man a jméno programu. (např.: man emacs).

Instalace software
Jak jste mohli pochytit výše, tak se software do Fedory instaluje pomocí příkazu yum. Balíčkovací systém je velmi výhodný, pokud máte připojení k internetu, můžete si stáhnout přes yum téměř cokoliv. Syntax příkazu je jednoduchý, pro instalaci (pouze root): „yum -y install jmenoprogramu“ (např.: yum -y install xmms).

yum install xmms-mp3 gstreamer-plugins-ugly\gstreamer-plugins-mp3 Nainstaluje podporu formátu mp3 pro oblíbený hudební přehrávač Xmms.

yum -y install mplayer Instalace oblíbeného free přehrávače médií.

Jména programů se dají dohledat na internetu, popřípadě se dá použít grafické rozhraní pro balíčkovací systém. Balíčky se dají stáhnout také z internetu, například na stránce www.sourceforge.net . Software pro Linux, se vyskytuje obvykle ve dvou formách, tou první jsou balíčky (rpm, deb) nebo jako zdrojový kód. Pokud si stáhnete program ve formě kódu, je jeho instalace trochu komplikovanější. Zřejmě bude zabalený, takže nejdříve program rozbalíme, poté nakonfigurujem a ve dvou krocích nainstalujeme:

tar -zxvf jmenosouboru
cd jmenosouboru (přesuneme se do adredáře programu)
./configure ; make ; make install (bez středníků, každý příkaz zvlášť)

Pokud si nevíme rady, je dobré pročíst si soubory jako INSTALL nebo README od našeho prográmku, který se snažíme nainstalovat. Některé programy vyžadují pro svojí funkci speciální knihovny, pokud instalujeme přes yum, tak se nám nainstalují automaticky. Pokud si prográmek sami kompilujete, tak je nutné doinstalovat knihovny ručně. Jestli program potřebuje nějaké knihovny, to se dozvíme zpravidla během instalace.

Instalace tiskárny

V grafickém prostředí Gnome nainstalujeme tiskárnu následujícím způsobem. V nabídce „prostředí – správa“ zvolíme „tisk“. Zde se proklikáme jednoduchým průvodcem a již můžeme tisknout. S instalací tiskárny by neměl být žádný problém, protože systém sám detekuje o jakou se jedná tiskárnu a vybere pro ní vhodný driver. V grafickém prostředí KDE je instalace obdobná. V Ovládacím centru zvolíme položku periferie, zde tiskárna a pomocí jednoduchého průvodce nainstalujeme novou tiskárnu.
< HOME >